Andrej Bóna (23) kandiduje v květnových eurovolbách z druhého místa na listině KSČM – Česká levice společně. V rozhovoru pro deník Právo mimo jiné uvedl, že Evropa by měla být suverénním hráčem na světovém politickém poli.
Je to koaliční kandidátka a já jsem od osmnácti let členem Strany demokratického socialismu, kde jsem dnes i místopředsedou. Naše dlouhodobá myšlenka je, že by levice měla široce spolupracovat. Možná je to výchovou, ale odjakživa mi byla blízká sociální témata, zblízka jsem viděl rozdíly, které ve světě existují, co se týká příjmových nerovností a životní úrovně vůbec. Vždy jsem se snažil dělat něco pro to, aby společnost začala akcentovat tato témata, a politika je jen jeden ze způsobů, jak toho docílit.
Ten negativní cejch tam je, to je pravda. Na druhou stranu kandidátka má název „Česká levice společně“. Jde nám o hodnoty, které dnes stoupají na popularitě u mladých lidí třeba i ve Spojených státech. Řada lidí bude mít určitě problém s tím, že je tam slovo „komunistická“. Ale levice se spojila, aby měla větší sílu ovlivnit společnost a vyrovnávat negativní dopady současného ekonomického systému.
Nešel jsem do politiky s tím, abych se nechal někam nutně zvolit. Šel jsem do strany, která mi vyhovovala především ideově.
V SDS je téma široké spolupráce levice akcentováno mnohem víc, nehledě na to, že SDS je zakládajícím členem Strany evropské levice (evropská platforma, která sdružuje levicové strany), což pro mě také má význam.
Původní myšlenka byl vznik společnosti, která osvobodí člověka od sociálních nejistot, ale zvrhlo se to na autoritářský režim se vším, co k tomu patří. Dávat rovnítko mezi komunismus jako myšlenku a režim, který u nás tehdy panoval, není správné.
Jsem student ekonomie a veřejné správy, takže bych se rád věnoval ekonomickým tématům. Zajímám se o daňové ráje a o problematiku daní jako takovou. Leží mi na srdci, proč korporace daní své zisky méně, proč nemáme progresivní zdanění firem…
To ne, ale proti daňovým rájům se dá bojovat nejlépe na evropské úrovni.
Musí se spojit. Společnou řeč opravdu nenacházejí, a to je problém. Tyto dva tábory se ale musí spolu domluvit, protože jim jde o témata, která jsou úzce spjatá.
Takzvaná progresivní levice, které jde o práva menšin, opomíjí základní ekonomické předpoklady, které se projevují tím, že jsou menšiny krácené na svých právech. A naopak stará levice má tendenci tyto skupiny opomíjet. Tento rozpor je třeba řešit dialogem.
Tedy se vlastně ptáte, jaký mám názor na Andreje Babiše? Nejsem v euforii z toho, že KSČM podpořila Babišovu vládu, ale z toho nemá radost nikdo uvnitř té strany. Babiš je miliardář, oligarcha, jeho program je zleva doprava. Důvod, proč se nyní tváří jako levicový politik, je ten, že má ve vládě ČSSD a podporu KSČM, a s nimi se dokáže aspoň na něčem domluvit. Je to určitě minimalizace škod.
V tomhle jsme zajedno. Česká zahraniční politika má tradičně aspekty toho, že chceme někomu podlézat.
Místo toho, aby Evropa byla suverénní hráč na světovém politickém poli, tak posloucháme, co velí Spojené státy skrz NATO. Neříkám, že se máme nutně přiklonit k Rusku nebo k Číně, ale máme na to být suverénní, to mluvím o celé Evropě. A ČR musí být brána jako součást Evropy.
Je potřeba poslouchat hlas lidu, o tom žádná. Jeden z bodů našeho programu je ten, že referendum má být součástí legislativy. Lidé by se měli vyslovit i k členství v mezinárodních organizacích. Já mám ale za to, že bychom neměli z EU vystupovat. Unie má řadu problémů a much, ale to jsou věci, které je potřeba napravit. Bořit umí kdekdo. Stačí se podívat na brexit, tam to na žádnou idylku nevypadá.
Uznat jsme ho neměli. Kdybych věděl, že člověk může sám sebe prohlásit za prezidenta, jen tak, že si někam stoupne a řekne to, tak jsem se už předevčírem prohlásil královnou Velké Británie.
I tak by měl nárok stát se prozatímním prezidentem pouze v případě, že by stávající prezident nemohl vykonávat svoji funkci, a k tomu nedošlo. Maduro nepřestal být schopný vykonávat svou práci. Ve Venezuele je samozřejmě humanitární krize a politický chaos, ale nyní je společnost na pokraji občanské války a to rozhodně nemůže situaci vylepšit.
Je to ukázka toho, co se stane, když establishment dlouho ignoruje, co lidi pálí. Zvýšení daně z pohonných hmot byla poslední jiskřička, která lidi dostala do ulic. Co vzniklo jako hnutí za zlepšeních sociálních podmínek, se zvrtlo v házení dlažebních kostek do výloh a zapalování aut. V první řadě k tomu nemuselo dojít, kdyby si elity všímaly toho, že lidé mají problémy.