Mladá puška se selským rozumem

Dvojkou na eurokandidátce »KSČM – Česká levice společně!« je letos »mladá puška«. Teprve třiadvacetiletý student Masarykovy univerzity v Brně Andrej Bóna.

Jak se stal levičákem? »Hádám, že už od malička mě rodiče vedli k určitým hodnotám – k solidaritě, respektu k lidem i přírodě, toleranci či internacionalis­mu,« říká mladý politik. Nikdo ho přitom do politiky nenutil, ani netlačil. Prostě se vždy toužil angažovat. »Snad už ve třinácti jsem navštívil svou první demonstraci. Šlo o protest proti umístění amerického radaru v České republice. Když mi bylo šestnáct, začal jsem se pohybovat v komunistických kruzích, zejména v Komisi mládeže při městském výboru v Brně,«vzpomíná na své úplné politické začátky.

Nakonec si ale vybral jinou stranu, byť KSČM tradičně velmi blízkou – Stranu demokratického socialismu (SDS). A nutno říct, že kariéru udělal rychlou, brzy byl zvolen místopředsedou celostátního výboru. Právě SDS ho nominovala na kandidátku, kterou letos dalo dohromady více levicových subjektů. »Strana demokratického socialismu mi přišla jako nejlepší platforma, kde se do politiky mohu zapojit. Samozřejmě jsem své aktivity neomezoval jenom na ni. Nejcennější pro mě je, že díky SDS mám možnost účastnit se fungování Strany evropské levice a získat tak zkušenosti z první ruky s evropskou politikou,« vysvětluje a připomíná, že pro Stranu evropské levice například organizoval brněnský odborný seminář, kde tlumočil zástupci Komunistické strany Indie.

Andrej Bóna je také velmi aktivní v neziskovém sektoru. Má na svém kontě už hezkou řádku aktivit. Například založil Centrum regionální synergie. Co to je? »Název spolku vzniknul trochu jako slovní hříčka nás zakládajících členů. Běžně totiž používáme zkratku CERES, což byla římská bohyně sklizně, úrody a ochránkyně plebejců. Náš spolek se zabývá propagací možností využití lokálních ekonomik jako obrany proti negativním dopadům globalizace, takže proto jsme název zvolili tak, jak jsme zvolili. Naše činnost je především vzdělávacího charakteru. Uspořádali jsme několik konferencí, kterých se zúčastnila řada známých odborníků, například Ilona Švihlíková, Jiří Guth nebo profesor Šmajs. Vzhledem k tomu, že veškerou činnost organizace zajišťujeme asi v pěti lidech, řekl bych, že jsem se naučil od všeho něco. Běžně jsem fungoval jako markeťák, kontrolor účetnictví, moderátor i grafik,« vysvětluje.

Další z trochu záhadných a lákavých položek v jeho životopise je zakladatelství takřečené Etické módní společnosti. »Na začátku tohoto projektu byl můj známý, kterému vadilo, že textilní průmysl je druhým nejhorším znečišťovatelem, hned po ropném průmyslu. Takže se rozhodl, že se pokusí vytvořit protiváhu v tom, jak vnímáme význam oblečení. Povedlo se mu najít materiál, který má životnost až deset let běžného nošení a na jeho údržbu stačí podstatně méně vody a energie než u konvenčního oblečení, v podstatě na vyprání tohoto trička stačí lavor s teplou vodou. Hlídali jsme si, aby během výroby byli všichni důstojně placení a aby pracovali v dobrých podmínkách. Troufnu si říct, že jediní, koho jsme vykořisťovali, jsme byli my samotní. Já jsem se k projektu připojil, až když skončila fáze vývoje, a věnoval jsem se především marketingu a ekonomické stránce podnikání,« dává nahlédnout do jedné z mnoha svých aktivit.

Jen angažování v neziskovkách mu však – na rozdíl od řady jeho vrstevníků – nestačí. Chce-li člověk věci opravdu změnit a ovlivnit, musí do politiky, zdůrazňuje. A evropská úroveň patří k nejdůležitějším – vždyť skoro osmdesát procent všeho, co projednává parlament český, vzniká právě v parlamentu evropském. Jakou EU by si přál? O jakou by se chtěl poprat v bruselských lavicích? »Evropa musí být demokratická, transparentní a řízená principy lidskosti a solidarity. Musí být pokroková – technologicky, ekonomicky, energeticky, i ve využívání lidského kapitálu. Chci také Evropskou unii jako nezávislého hráče na světovém geopolitickém poli. Když se nám to povede, bude EU sloužit jako společný prostor pro rozvoj jejích obyvatel. Každý Evropan bez ohledu na svou životní situaci bude mít kde bydlet, bude mít co jíst, a hlavně bude žít v bezpečí. Každý člověk, který bude občanem EU, bude mít přístup ke vzdělání a zdravotnictví zdarma. Tohle podle mě nejsou dokonce ani nijak radikální myšlenky. Spíš jde o selský rozum,« říká.

Jako dvojka na kandidátce není v žádném případě žádné »křoví«. Ví, že by to mohlo vyjít, a nijak se toho nebojí. Jazykově je vybaven (cambridgeská zkouška z angličtiny, maturita z italštiny) a věří, že by se dokázal zapojit i do každodenní parlamentní práce. »Nejzajímavější by pro mě byl výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin nebo výbor pro rozvoj. Tyto výbory jsou z mého pohledu nesmírně důležité, protože ovlivňují právě prostředí, ve kterém potom funguje vše ostatní. Nad to otázka bezpečnosti potravin je evergreen, který se pravidelně vrací na scénu, protože se vždycky najde někdo, kdo si myslí, že je v pohodě vystavovat lidské zdraví nebezpečí jen proto, aby trochu na něčem ušetřil. Chci žít v Evropské unii, kde nespravedlivá dvojí kvalita potravin bude minulostí,« říká.

Za dobrou průpravu pro práci v Evropském parlamentu považuje i své studium v oboru veřejná ekonomika. Náprava v oblasti ekonomiky je totiž podle něj vždy ta klíčová. »Česká republika, Evropa i svět čelí krizi. Uznávání zisku jako nejvyššího cíle společnosti a téměř modlářské uctívání neviditelné ruky trhu nás dovedlo do situace, kdy hlavním faktorem, který ovlivňuje sociální postavení jedince, je majetek, finanční bohatství a odvozeně od toho konzumní způsob života. Ekonomický systém vždycky podmiňuje kulturní hodnoty společnosti, a s tímto v mysli je potřeba se této krizi postavit. Dokud si nenapravíme ekonomiku Evropy, nemůžeme si dělat iluze, že budeme schopni vyřešit cokoliv dalšího – ekologického nebo kulturního,« říká dvojka letošní kandidátky.

Co je pro něj novou zkušeností, to je předvolební kampaň. Tu absolvuje prvně v životě opravdu naplno. »Zkušenost je to jednoznačně silná,« říká. Pro každého politika je kontaktní kampaň cosi jako maturita a měl by ji absolvovat, uznává. A co lidé říkají? Co cítí? »Když jezdím po regionech, obzvláště mimo velká města, tak je vidět dost silné rozladění lidí. Často se cítí přehlížení, mají pocit, že jim stát nepomáhá a na druhou stranu oprávněně cítí, že jim někdo neustále šlape na paty. Populární témata jsou pochopitelně platy, důchody nebo bydlení a náklady na živobytí vůbec. Když se budeme bavit vyloženě o EU, troufnu si říct, že převládající názor je jednoduše vlažný. Nemůžu říct, že bych se setkal se zástupy ‚czexitářů‘, ale ani ‚eurohujerů‘. Většinou slyším to, že EU přinesla pár dobrých věcí, ale že je tam potřeba udělat pořádek, protože občas Evropská unie působí prostě jako chaos,« říká a přiznává, že tento většinový názor nemá daleko k jeho vlastnímu postoji. Volání po rozbití EU či jejím opuštění podle něj nikam nevede. Ekonomická cena výstupu z EU by byla podle Andreje Bóny obrovská. »Naše ekonomika je v současnosti silně orientovaná na vývoz a zároveň se nedovedeme obejít bez dovozu, protože jsme si úspěšně zlikvidovali řadu odvětví, ve kterých jsme bývali soběstační. Vystoupení z EU by tedy musela předcházet masivní proměna struktury průmyslu a zemědělství. Dále je také potřeba počítat s problémy, které dalece překračují hranice naší země – třeba znečištění nebo daňové úniky. Jako poslední bod bych zmínil otázku demografie. Už nyní máme první generaci voličů, která v podstatě nic jiného, než život v EU nezná. Právě tito lidé bývají velkými zastánci setrvání v EU. Situace po referendu o brexitu nám ukázala, že toto téma je schopné silně vyostřit už tak existující mezigenerační střet, pokud mu nepředchází civilizovaná diskuse,« vysvětluje Andrej Bóna, nejmladší člen kandidátky KSČM – Česká levice společně!

Jan STERN