Marně pátrám v paměti, kdy jsem se s tímto 31letým komunistou poprvé potkala. Snad na prvomájové manifestaci? Při zpracování rozhovoru o jedné zajímavé družstevní aktivitě? Nebo na nějaké demonstraci? Nevím, a vlastně je to jedno. Podstatné jsou jiné věci – že tento mladý muž, který se jmenuje Arťom Korjagin, se již ve svém raném mládí vnořil do veřejného života, přicházel a stále přichází s nápady a má sílu a chuť dělat politiku v dresu autentické levice.
Podle jména je zřejmé, že Arťom je synem ruských rodičů. Narodil se na počátku roku 1988 v tehdejším Leningradu, dnes Sankt Petěrburgu, v Ruské federaci. Malý Arťom s maminkou se v roce 1994 přestěhoval do Karlových Varů, kde začal navštěvovat základní školu, po ní následovala střední zemědělská škola. »Po ukončení střední školy jsem se pokusil o studium na České zemědělské univerzitě v Praze. To ale nebylo úplně pro mě, zkrátka jsem studium nedokončil,« glosuje tuto svou životní etapu Arťom. Ze zemědělství se velmi rychle »přeonačil« na práci v gastronomii, protože si již jako student v tomto oboru přivydělával na brigádách a uměl se v něm otáčet. »Nakonec jsem zakotvil v žižkovském kině Aero, kde jsem se postupně z pozice pomocného barmana vypracoval až na provozního baru a organizátora doprovodných akcí a rautů,« říká Korjagin.
Posouval se doleva
Kdy se stalo, že se začal politicky vyhraňovat? Zhruba v této době, kdy se začal plně realizovat v pracovním procesu a práce »ho chytla«. Přicházel totiž do kontaktu s různými lidmi, také s politiky, jejichž programy si rychle nastudoval a začínal mít jasno, kam patří, kam ho táhne srdce, ale i rozum – k autentické levici. »Díky mému setkávání s různými lidmi okolo pražské levicové scény jsem se z poslušného voliče sociální demokracie posouval stále více doleva,« pokračuje ve svém »životaběhu« Korjagin. Také začal více číst levicovou a hlavně marxistickou literaturu, která mu začala nabízet odpovědi na otázky, jež ho zajímaly a nad kterými přemýšlel. Ačkoli se to může zdát jako klišé, právě četba této literatury a diskuse s lidmi mu začaly »otvírat oči«.
A tak se Arťom jako mladík zapojil do činnosti hnutí Socialistické solidarity (SocSol). Zde získal první politické zkušenosti z pořádání různých akcí pro veřejnost, debat, seminářů, a také demonstrací. Přispíval do časopisu Solidarita, pracoval na sociálních sítích. »Tato pracovní a aktivistická činnost mi vydržela až do roku 2017, kdy jsem se po velmi intenzivní zkušenosti z protestů proti summitu G20 v Hamburgu rozhodl zásadně změnit jak svůj přístup ke svému zaměstnání, tak i k politické práci.« Arťom záhy požádal o členství v KSČM, a byl přijat.
Rovnost je velké téma
Naši čtenáři z několika rozhovorů, které mladý politik poskytl našemu listu, vědí, že je angažován v družstevním hnutí, protože vyznává demokratické principy a principy rovnosti, které jsou vlastní právě družstevnictví. »Rovnost je velké téma a v dnešním globálním a kapitalistickém světě je jedním z nejdůležitějších. Rovnost vidím v tom, aby každý měl možnost se osobně rozvíjet, důstojně žít, měl práci, která není pouhou otročinou, ale má společenský prospěch a smysl,« řekl nedávno pro Haló noviny. Spolu s přáteli založil a provozuje v Praze družstevní kavárnu a bistro, v nichž kolektiv propojuje gastronomii, ve které je Arťom zběhlý z předchozí své pracovní zkušenosti, a sociální práci s lidmi, s nimiž se společnost zrovna moc nemazlí (zaměstnávají lidi po výkonu trestu).
Arťom stále na sobě pracuje. Čte marxistickou literaturu. Sbírá politické zkušenosti, nyní i ve volební kampani, do které se »zakousl« tak, jak se sluší a patří na mladého člověka plného ideálů. »Lidé v mém věku nejsou zvyklí, že si s nimi na ulici někdo povídá o politice,« odpověděl na mou otázku, jak se mu v kampani daří oslovovat své vrstevníky. Situace je náročnější v hlavním městě, kde mají silnou základnu a své fankluby pravicové strany a hnutí, ale stačí vyjet pár kilometrů za Prahu a situace je naprosto odlišná. »Je vidět, že velkoměsto je opravdu takový ‚stát ve státě‘, a já jsem hrozně rád, že se mohu potkávat s lidmi, které o hodně více zajímá, co pro ně může KSČM udělat, než nějaký primitivní antikomunismus.«
S pocitem zodpovědnosti
Nabídnutou kandidaturu do Evropského parlamentu přijal rád, ale současně s velkou pokorou a pocitem velké zodpovědnosti. »Boj za lepší a spravedlivější svět, boj za socialismus musí být bojem společným, a to minimálně na evropské úrovni, nejlépe však na světové,« takové je jeho krédo, které se opírá o spolupráci a o nalézání spojenců.
V kampani se zapojuje do diskusí s občany, baví ho kontaktní forma této kampaně, protože má ambici lidi přesvědčovat – i euroskeptiky – o důležitosti účasti ve volbách a o důležitosti přítomnosti komunistů v EP. »Pokud bych mohl v Evropském parlamentu vykonávat nějakou činnost, nejraději bych se zaměřil na problematiku demokratizace práce, organizování pracujících a podpory přeshraniční spolupráce odborových svazů, podpory družstevnictví, řešení sociálních otázek lidí, na boj proti dovozu levné práce,«shrnul své představy, jak by se mohl uplatnit v rámci frakce GUE/NGL v europarlamentu, kterou oceňuje z mnoha důvodů, mj. proto, že se její členové nenechali koupit globálním kapitálem. Nejdříve však musí být do EP zvolen a jeho umístění na třetím místě kandidátní listiny spojené levice »KSČM – Česká levice společně!« napovídá, že jeho šance jsou vysoké.
Prozraďme i něco osobního ze života kandidáta. Arťom Korjagin je svobodný, ovšem zadaný. Jeho koníčky jsou fantasy a sci-fi, těmto žánrům dává přednost v literatuře i ve filmu.
Často se říkává, že komunisté nemají ve svých řadách mladé lidi a mladé politiky. Arťom Korjagin, ale i další mladí kandidáti a mladé kandidátky, které ostatně reprezentuje mladistvě šarmantní a přitom již politicky velmi ostřílená a zkušená lídryně Kateřina Konečná, tyto zlomyslné řeči vyvracejí. Je čas dát příležitost mladým politikům, aby ukázali své schopnosti. Připomeňme si léty ověřenou zkušenost, že člověk roste jedině úkoly na něj kladenými.
Monika HOŘENÍ
