Facebook
Nenechme to tak!

Doprava »jede«

Děda byl mašinfíra. Řidič lokomotivy není to správné slovo. On byl strojvůdce.

To slovo v sobě skrývá spoustu vědomostí, které musel vstřebat, a také přísné zkoušky, kterým byl pravidelně podroben. A musel vždy uspět. Asi by se on i jeho kamarád pan Řehák notně divili, co za hloupost na ně zkouší pan ministr. Jaké body? Buď umíš, nebo neumíš. A pokud se stane nehoda, je nutné ji přísně vyšetřit. Na dráze nejsou amatéři, kteří by jednou za rok vytáhli povoz z garáže a jejichž oprávnění bylo testováno podle předpisů platných před drahnými lety.

Pokud se v poslední době nahromadily nehody, není jistě vše v pořádku. Je notoricky známo, že po rozdělení železnice na různé podniky, po »otevření trhu« a po likvidaci učňovského školství a snaze rozbourat i systém průmyslovek nám již delší dobu chybějí kvalifikovaní pracovníci. Podobně jako v jiných oborech se rozmáhá nešvar několika zaměstnání v oboru, je třeba nahradit chybějící pracovníky přesčasy, a i strojvůdce je jen člověk a únava může vykonat své.

V pařížském metru mají linku číslo 14. Jezdí bezobslužně již řadu let. Na hlavních tratích se v řadě států EU zavádí systém komunikace soupravy s infrastrukturou, který pomáhá řidiči v plnění úkolů. Přesto je základem dobrého výkonu vedle dokonalé znalosti dostatečný odpočinek.

Na našem ministerstvu dopravy nemáme v poslední době jednoduchý život. Zjevně chybí koncepce a resortní předpisy ani po více než čtyřech letech se nijak zvlášť nezlepšily. Vinu bych nehledal u vrátných. Tak dlouho jako současný ministr se jen tak někdo v křesle neudržel. Poukazování na předchůdce není namístě. Skandální »odcházení« zastaralé koncepce výběru mýta v době satelitních technologií ukazuje na zásadní mezery v koncepční práci.

Nejdůležitější vodní cesta – labská – se stále nemůže racionálně pohnout dopředu. Pseudozelené argumenty nemohou vysvětlit neschopnost připravit projekt k posouzení vlivu na životní prostředí ve tvaru, který by »prošel« u staveb u Děčína. O tzv. Slavíkových ostrovech by se dal napsat román. A stále není vidět na těchto hlavních směrech pokrok. Buď jde o neschopnost, nebo jsou předpisy a zákony v takovém stavu, že není možné se v nich se ctí rozebrat. V obou případech má práci organizovat? Kdo jiný než ministr a jeho nejbližší spolupracovníci. Nebo to je stále dědictví »totality«?

Tak si to shrňme. Mýto se snad již pohne, o skutečném řešení na železnici zatím nevíme, voda rozhodně není »za vodou«. Úspěchy na všech frontách. Nebo se mýlím?

 


autor článku: Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.

poslanec Evropského parlamentu, člen Svazu bojovníků za svobodu, 66 let, KSČM