Vše jde ruku v ruce s dobou, výchovou rodičů a samozřejmě s nastavením společnosti.
Před několika desítkami let si kluci i holky častokrát vyřizovali své spory, jelikož nebylo záznamové zařízení, tak se o těchto konfliktech na veřejnosti moc nemluvilo. S tím rozdílem, že holky si tahaly vlasy nebo se škrábaly, ale v životě by nás nenapadlo někoho kopnout do obličeje. Nezbývá než konstatovat, že tenhle způsob agrese někde viděly. Nemohu posoudit jaký dopad má na dnešní děti televize, internet, sociální sítě či hry. Každopádně by dítě mělo rozpoznat rozdíl mezi hrou a realitou. Zažila jsem zkušenost, že až po vykonání skutku si dítě uvědomí, co vlastně způsobilo.
Jeden z významných činitelů jsou sociální vazby vytvořené v kruhu rodiny, jejich zájmy, postoje rodiny, prostředí rodiny, finanční zabezpečení. Dětem totiž chybí pozornost od rodičů, rodiče na děti nemají čas, a tak si získávají pozornost od okolí prostřednictvím sociálních sítí, podle počtu lajků, sdílení, sledovanosti. Rodiče s dětmi nemluví o jejich problémech, nedávají jim rady do života, děti potřebují jistotu, oporu.
Ovlivnit chování dětí může rozvod, domácí násilí, spolužáci, kterými se dítě obklopuje. Stačí ve třídě jeden špatný jedinec, ten dokáže ovlivnit myšlení a činy několika lidí. Děti si nepomáhají, myslí jen na sebe, neberou ohledy na své okolí.
Co s tím dělat? Dle psychologů znovu získat důvěru dětí, komunikovat s nimi, vychovávat je k dobru a zaměstnat několika aktivitami.
