Jelikož jsem čistě stranickým kandidátem KSČM, trvala má „cesta“ na kandidátní listinu téměř rok. KSČM je demokratickou stranou, kde většinově rozhoduje členská základna. Rozhodování bývá zdlouhavé, ale zároveň má své přednosti a to nejen ve formě zapojení jednotlivých členů dle stanov strany. Navíc transparentnější způsob nominace zatím nebyl vymyšlen. Takže je na místě poděkovat za důvěru, kterou mi vyjádřila okresní konference KSČM v Lovosicích na jaře loňského roku, když mne ve schváleném usnesení doporučila (jako svého kandidáta) krajské konferenci KSČM v Ústí nad Labem, která mne, jako stranického kandidáta k volbám do Evropského parlamentu, následně schválila. Takto projevenou důvěru KSČM k mé osobě vnímám jako výraznou podporu strany v našem regionu. Této podpory si vážím a hodně pro mne znamená.
Hlavním důvodem mé kandidatury byla snaha aktivně pomoci KSČM s přípravou a realizací volební kampaně pro volby do Evropského parlamentu v roce 2019 (upřímně) bez prvořadé ambice být v té TOP6). Takže následně byl pro mne příjemným překvapením jak výsledek hlasování ústředního výboru KSČM o podobě a pořadí budoucí kandidátní listiny. Samozřejmě vítám mé umístění na pátém místě kandidátky, což je nejvýše ze stranických kandidátů z Ústeckého kraje. Daleko více mne však potěšilo složení a celková koncepce kandidátní listiny. Už samotný název: „KSČM – Česká levice společně!“ a fakt, že se spojuje praktická zkušenost dosavadní reprezentace se zapáleností pro věc od neokoukaných tváří, dává tolik potřebnou naději současné, ale i budoucí radikálně levicové politice v podmínkách naší země. Tomuto týmu věřím, a jsem rád, že jsem jeho součástí. Těší mne, když mohu pracovat v týmu, takže koncepce kandidátní listiny (kde kromě KSČM je ještě SDS, Ne Základnám a KSČ) je mi velmi blízká a vnímám to jako skvělou výzvu.
Když už píši o sobě jako kandidátovi, asi bych měl zdůraznit, že jsem členem KSČM od roku 2015, ale kolem strany jako takové se pohybuji v různých funkcích a označeních již více než 10 let. Nabízím osobní zkušenosti s přípravou a realizací několika mezinárodních akcí nebo zahraničních reprezentací nejen politického charakteru (za KSČM), ale i z oblasti mé profese, do jejichž přípravy jsem se aktivně zapojil nebo je přímo spolupořádal.
Jako vystudovaný inženýr – vysokoškolského magisterského vzdělání – v ochraně přírody mám téměř desetiletou praxi ve státní ochraně přírody. Na vysoké škole jsem studoval semestr v německých Drážďanech v rámci evropského projektu ERASMUS. Po škole jsem téměř deset let působil ve státní ochraně přírody na Správě CHKO České středohoří. Zde jsem mimo jiné byl spolupracovníkem projektového týmu Life, což byl projekt financovaný z prostředků Evropské komise. Náš tým byl úspěšný a získal evropskou cenu za práci s veřejností. Také jsem se zapojil do realizace Evropského kongresu stráže přírody, který proběhl v Litoměřicích a který Ústecký kraj bohatě podpořil. V dresu KSČM jsem byl několikrát na vídeňském Volkstimmefestu – slavnosti rakouského komunistického tisku. KSČM jsem také odborně reprezentoval na mezinárodním semináři regionálních politiků v Saské Žitavě. V roce 2017 jsem se účastnil jako delegát z České republiky Světového festivalu demokratické mládeže v Ruském Soči (včetně regionálního programu ve Vladivostoku). Do výčtu mých aktivit rozhodně patří spolupořádání Univerzity Evropské levice v Litoměřicích v roce 2015. V červnu loňského roku jsem s dalšími ve svém volném čase navštívil berlínský Fest der Linken. Německou Die Linke obecně vnímám jako blízkého Evropského partnera KSČM a s opatrným optimismem sleduji její činnost nejen v Německé, ale i mezinárodní úrovni. Hovořím německy a domluvím se anglicky.
Domnívám se, že jednou z mých předností pro volební kampaň jsou mé osobní zkušenosti ze zahraničí. Mám obecný přehled o postavení komunistických a levicových stran v Evropě. Zvládnu hovořit o studijním programu Erasmus, z pohledu přímého účastníka, ale také se nebráním hovoru o absurditě dnešního „českého antikomunismu“ nebo „rusofobie“. Konečně po návratu ze světového festivalu mládeže a studentstva v ruském Soči jsme s kamarády uskutečnili několik besed. A když půjdu ještě dál, rád bych propagoval Evropskou dobrovolnou službu a mezinárodní spolupráci obecně.
Vzhledem k mému vzdělání a dosavadní profesní kariéře jsou mi blízká témata životního prostředí. Mám dost vyhraněný postoj vůči prolomení Evropského konceptu „předběžné opatrnosti“, například ve vztahu k GMO potravinám a celkovému genetickému inženýrství v oblasti zemědělství. Z tohoto důvodu jsou pro mne nepřijatelné smlouvy jako TTIP atd.
Protože často cestuji po Evropě je pro mne neakceptovatelná výše platu našich českých zaměstnanců v porovnání s jejich kolegy na západ od nás, a to vše ve vztahu k ceně základních potravin a spotřebního zboží. Do budoucna není, dle mého názoru možné, aby mzda na území ČR (ale i v dalších nově přistupujících zemí EU se výší tolik lišila) od zemí jako je Německo nebo Francie, přitom základní cena potravin a spotřebního zboží byla stejná.
Nebráním se diskuzi o tzv. uprchlické krizi v posledních letech, zde je však nutné stanovit zkraje jednoznačnou definici pro rozdělení ekonomického migranta a válečného uprchlíka. To se často neděje. Ve výsledku je pak ekonomický migrant často zaměňován s environmentálním uprchlíkem a naopak válečný uprchlík s politickým uprchlíkem. Přitom o problém globální změny klimatu a s tím nevyhnutelně spojené nové stěhování národů (environmentálních uprchlíků) je diskutován již více než 30 let. Místo, aby byl problém řešen tak Evropské země společně s USA a často bez souhlasu OSN vnesli do problémových oblastí válečný chaos. Odmítám tzv. kvóty na uprchlíky, protože to není racionální řešení. Jsem pro racionální – pragmatickou obranu Schengenského prostoru, která se bude opírat o závazek toho, že ti, kdo vstoupí, musí dodržovat místní zákony. Není možné tolerovat porušování zákonů ze strany příchozích. Je třeba bránit a prosazovat sekulární charakter veřejného prostoru a to jak ve vztahu k současným církvím, ale i nově příchozím náboženstvím.
Při návštěvě Ruska v loňském roce jsem se na vlastní oči přesvědčil, že sankce EU vůči současnému RF nefungují a proto je na místě jejich přehodnocení nebo přímo odmítnutí.
Domnívám se, že je třeba pro potřeby našich občanů aktivně podporovat přeshraniční dopravu a sjednotit koncept SMARTCITY a s tím spojeného sdílení informací napříč celou Evropou.
Myslím, že dosavadní Europoslanci odvedli velký kus práce. A to ať se jednalo o zahraniční témata, jako bylo jasné stanovisko během ukrajinské krize, či jasné odmítnutí postupu Španělské vlády v rámci vyhlášení nezávislosti Katalánska. Jasný byl též postoj při projednávání TTIP.
Těžko říct, co mi mohlo chybět. Od začátku volebního období jsem kvitoval úspěšnou mediální propagaci dění v Evropském parlamentu ze strany Kateřiny Konečné, a to i v době oslabení klubu po smrti poslance Ransdorfa. Věřím, že díky složení týmu na kandidátní listině půjde tímto směrem ještě dál.
Tak to je hodně specifická otázka. K práci pro stranu KSČM a následně i k oficiálnímu vstupu jsem měl samozřejmě mnoho důvodů. Pocházím z rodiny s protifašistickými ideály. Pradědeček byl za protifašistický odboj popraven. Dědeček z matčiny strany byl aktivním účastníkem komunistického odboje za II. světové války a tak většina mé rodiny byla vždy spíše pro komunistická. V kontextu současného politického uspořádání naší země jsem tak asi špatně vychován :-) Tím zásadním důvodem pro volbu dresu KSČM bylo mé studium ochrany životního prostředí. Konkrétně se jednalo o celosvětové prosazování závěrů celosvětové konference v Riu de Janero v roce 1992 v podobě místní Agendy 21. A to vše kontextu celosvětového vývoje do současnosti. Došel jsem k závěru, že jedinou možnou alternativou k prosazení trvale udržitelného života na naší planetě je socialismus. Práce v ochraně přírody mi bohužel mnohokrát potvrdila fakt, že současný neoliberalismus a sním spojená vláda peněz, není schopen generovat trvalou ochranu nehmotného celospolečenského majetku. Jinými slovy prosazování ideálu jako je ochrana přírody a lidského zdraví končí přesně v úrovni vaší měsíční výplaty. Volba KSČM nabízí alternativu, a proto jsem do strany vstoupil. A možná právě tímto je KSČM specifická. KSČM již téměř 30 let pokládá otázky, na které soudobé směřování země jen nerado odpovídá.
Tak to je hodně složitá otázka. Studoval jsem ochranu přírody, takže mi jsou samozřejmě blízká ekologická témata. Poměrně často cestuji po Evropě, takže osobně znám některé sociální, ekonomické problémy nejen u nás, ale i v zahraničí. Téměř deset let jsem pracoval ve státní správě, takže jsem poznal i některé skutečné „legislativní“ skvosty, které nám EU za vydatné pomoci naší vládní politické reprezentace nadělila. Z těch opravdu zdařilých mohu uvést např. GDPR. Kdo zná tuhle zkratku tak ví a kdo nezná, tak tomu nepřeji, aby to musel řešit.
No a možná tady je odpověď na tu otázku. Myslím si, že největším problémem současné EU je naprosté odtržení moci zákonodárné od běžných občanů. Jinými slovy občané přestávají nebo již přestali EU rozumět. V Evropském parlamentu by měla zasedat, taková reprezentace, které bude EU vnímat optikou běžného občana, ale přitom bude mít vizi kam a jak EU posunout. A to si myslím, že naše kandidátní listina splňuje J
Opět hodně složitá otázka. Toho co by měla udělat je tolik, že se to do zvoleného rozsahu nedá vtěsnat. Takže zkusím být velmi stručný.
Je třeba hledat zájmy, jejichž prosazení spojuje společnost. Může to být dostupné bydlení, zdravé životní prostředí, důstojná mzda za práci, ale také třeba bezpečnost. Vše ale musí být hodnoceno optikou těch co nevlastní výrobní prostředky, mají zpravidla omezené finanční prostředky a jsou odkázání pouze na příjem za jimi odvedenou práci.
Samozřejmostí je také vyrovnání se s minulostí, skutečně objektivní popsání příčin úspěchů, ale i neúspěchů minulého režimu, který byl prvním pokusem o pokrokovou sociálně spravedlivou společnost. Jsem si vědom, že to je obtížné, protože s minulým režimem a jeho odkazem se naše společnost vyrovná teprve tehdy, když ti, kteří dnes proklínají minulý režim za politické procesy či prázdné regály v obchodech, budou stejně hlasitě obhajovat jeho úspěchy, jako bylo dostupné zdravotnictví, fungující školství či výstavba dopravní a výrobní infrastruktury, kterou dodnes využíváme, neboť jsme v demokratické době nepostavili lepší.
Je třeba taktéž změnit dosavadní způsob politického boje. Vše nasvědčuje tomu, že v blízké budoucnosti budou o názorech ve společnosti rozhodovat sociální sítě a virtuální media. Česká levice jen pozvolna reaguje na tento trend, proto jí v tomto novém prostoru zpravidla přehluší její političtí rivalové. Mění se také způsob života těch, které levice chce oslovit. Manuálně pracující jako OSVČ, si leckdy může ve výplatě vydělat víc než zdravotní sestra, učitel či státní úředník. Zde má KSČM velký deficit v tom, definovat, koho s jakým programem chce oslovovat. Je to o to složitější, že v dnešní atomizující se společnosti ustupuje do pozadí celospolečenský konsensus na budoucí směřování společnosti. Naopak v důsledku této atomizace společnosti hrozí její celkový rozpad. Levice by proto měla hledat alternativu konzumnímu stylu života a hledat smysluplné, celospolečensky přínosné, žití každého jednotlivce. Cestou může být sdílení znalostí, výrobních nebo dopravních kapacit.
