Jako každoročně jsem 8. března popřál všem ženám v mém okolí. Ono je totiž stále co slavit. Osobně MDŽ vnímám jako oslavu úspěchu nejen žen, ale celé moderní společnosti.
Podíváme-li se blíže na vznik tohoto svátku, zjistíme, že je postaven na občanském aktivismu newyorských švadlen v roce 1908. Občanský postoj žen tehdy velel jasně se přihlásit o svá práva, a to v situaci, kdy jim hrozila společenská dehonestace nebo v horším případě existenční problémy po ztrátě zaměstnání. Ač se to zprvu zdálo nemožné, nakonec byl jejich cíl naplněn.
Od roku 1975 je 8. březen celosvětově připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Nejen z tohoto důvodu je odkaz statečných newyorských žen stále aktuální. Možná právě proto je přítomnost MDŽ v kalendáři trnem v oku pro část pravicového politického spektra. Konečně po roce 1989 byl mezinárodní svátek žen z českého kalendáře záměrně stažen a vrátil se tam až v roce 2004 s důstojným označením »významný den«.
Jsem proto rád, že reprezentuji politickou stranu, která na statečnost newyorských švadlen nikdy nezapomněla. A k jejich odkazu chovala a stále chová velký respekt. Letos slavíme 100 let volebního práva žen v naší zemi. Těší mne, že bydlím v Ústeckém kraji, v jehož vedení (krajské radě) je žena, neboť to ani po 100 letech není obvyklé. No a když už zmiňuji úlohu žen v politice, nemohu zapomenout na Kateřinu Konečnou, která vede kandidátní listinu s názvem »KSČM – Česká levice společně!«. A jsem rád, že jsem této kandidátní listiny součástí.
Zápas žen o jejich práva stále neskončil. V odměňování žen a mužů na stejných pracovních pozicích činí rozdíl v EU stále v průměru kolem 16 procent. V ČR je pak tento rozdíl ještě větší a dosahuje v průměru 22 %. Muži v průměru vydělávají přes 38 700 korun měsíčně, zatímco ženy vydělávají v průměru téměř o 7000 Kč méně. V Evropě tak patříme k zemím s největším příjmovým rozdílem. Jde přitom o závažný problém i v kontextu zvyšující se chudoby rodin. Ženy v EU pracují zdarma 26 hodin týdně, zatímco muži mají v průměru jen devět hodin neplacené práce.
Takže co říci vám, čtenářům a čtenářkám, na závěr? Zkusím to shrnout do našeho volebního hesla »Nenechme to tak!«
