Chci, aby u nás rozhodovali naši občané

Co byste o sobě mohl říci?

Mám rád Českou republiku, a z toho důvodu ji chci bránit před umisťováním cizích vojsk, chci bránit její suverenitu a chci, aby Česká republika byla místem, o kterém rozhodují čeští občané a nerozhodují o něm nadnárodní firmy nebo vyšší správní celky.

Ale to jde de facto trochu proti duchu Evropské unie nebo současnému rozpoložení Evropské unie. Proto tam tedy kandidujete?

Ano, Evropská unie se nám posunula směrem, který vyhovuje spíše nadnárodním korporacím, které vede pár lidí. Ztrácí se z ní význam občanů, a to je něco, co spatřuji jako veliké nebezpečí pro jednotlivé státy i pro celou Evropskou unii.

Ale europarlament, co si budeme povídat, není zrovna hybatelem Evropské unie. 

To máte naprostou pravdu, a to je něco, co stojí za zamyšlení, že vlastně Evropa se nám postupnými změnami, uzavíráním dalších a dalších smluv přesouvá ze systému, kde lidé vládli prostřednictvím svých parlamentů, k systému, kde mají omezenou moc, dokonce ani nemají zákonodárnou moc. To je přesně to, co by se mělo změnit, a jeden ze způsobů, jak se to zatím dá dělat legálně, je jít do Evropského parlamentu a prostřednictvím Evropského parlamentu působit. Je to samozřejmě trošku synergie, Evropský parlament a zároveň národní parlamenty.

V čem konkrétně myslíte, že je největší tlak na státy, a co je obzvlášť pro Českou republiku nejhorší, co momentálně plodí Evropská komise?

Evropská komise se dle mého názoru intenzivně snaží zasahovat do vnitřních záležitostí států, diktovat, co se ve státech bude dít, jakým způsobem se to bude dít, a ovlivňovat vnitřní ekonomickou i hospodářskou situaci tím, že zavádí různé zákony a odebírá lidem možnost rozhodovat ve své zemi. To vnímám jako významný problém. Druhá věc je, že Evropská unie má tendence vytvářet svoji vojenskou strukturu…

Což podporuje i prezident Miloš Zeman například.

Ano, je to jedna z věcí, kde s panem prezidentem nesouhlasím. Nevidím důvod, proč by Evropa měla mít vlastní armádu, která by byla pod řízením evropských struktur, do kterých občané nemají přístup. V tom naopak vidím veliké nebezpečí. V roce 1968 jsme zaznamenali zkušenost, jaké to bylo, když vstoupila vojska Varšavské smlouvy do Československé republiky. Podobný model by mohla realizovat Evropská unie v libovolné své zemi, a toho bych se velice nerad dočkal.

Zrovna vy jste na kandidátce za iniciativu Ne základnám. Co vás do tohoto hnutí přivedlo a jak vnímáte dál toto hnutí, když radar oficiálně padl, tedy zatím?

Do hnutí Ne základnám mě přivedla chuť realizovat se v politice. Chápu to tak, že politika je něco, co se týká každého občana. Částečně chci jít příkladem a částečně vnímám, že pokud se do toho nezapojím, tak mám omezenou možnost s tím cokoli dělat. A protože mám rád Českou republiku a chci, aby byla domovem občanů České republiky a ti v ní měli vliv, tak nechci, aby v ní byla cizí vojska.

Věřím v Armádu České republiky, která má právo být na svém území, i když Armáda České republiky není ve stavu, který bych nazval ideálním, ale je to určitě armáda, kterou mohou občané České republiky prostřednictvím svých zástupců řídit a ovlivňovat, takže to je něco, co je pro mě opravdu důležité.

A když trošku odbočíme do domácí politiky, vnímáte současnou politickou reprezentaci jako servilní k Evropské unii, nebo naopak, že se skutečně snaží nějakým způsobem s Evropskou unií vyjednávat? Jak současná česká reprezentace na vás působí v tomto ohledu?

Tak podle mě česká reprezentace, tak jak to mám možnost zaznamenávat v médiích, je spíše servilnější. Jsou tady kroky, které hodnotím pozitivně ve smyslu zájmů občanů České republiky, na druhou stranu jsou tady kroky, které rozhodně jsou proti zájmu České republiky a zcela v souladu s Evropskou unií.

Konkrétně?

Česká politická reprezentace, zejména pan ministr zahraničí Petříček dle mého názoru velice laxně přistupuje k tématu posunu Ukrajiny k neofašismu a adorování Stepana Bandery jako národního hrdiny. Pro mě osobně je to veliké překvapení a tváří v tvář našim zážitkům z roku 1938 až 1945 jsem velmi na vážkách. Toto v České republice, která má zkušenosti s nacisty a kde zemřely statisíce lidí v koncentračních táborech a na popravištích, vnímám jako veliký problém.

Samozřejmě v tomto směru mě na jednu stranu překvapuje, na jednu stranu nepřekvapuje, že jsou i v Senátu nadšení příznivci praporu Azov, a je mi velice líto, že tito lidé jsou stále ještě senátory. Vždyť nacismus a neonacismus je jedna z věcí, která do této doby byla vnímána jako problém. Samozřejmě je tady zajímavá otázka, jak se na tento posun dívá například Ústav pro studium totalitních režimů, jestli například s Ukrajinou nezačne mít problém, anebo jestli vytvoří nějakou zajímavou výzkumnou zprávu, že se nám Ukrajina posouvá do totalitního režimu. Uctíváním Stepana Bandery, výzdobou významných kyjevských obchodních domů ve stylu Adolfa Hitlera…

To je jedna z ukázek, jak je česká vláda servilní nebo reaguje v souladu s evropskými státy, ale proti historickým zkušenostem vlastní země. Nejen evropskými, doplnil bych i USA…

Mám ještě poslední otázku, jak byste se voličům představil vy osobně?

Jsem zaměstnancem výzkumného ústavu, věnuju se letectví, konkrétně leteckým motorům a výzkumům v této oblasti. V rámci své práce spolupracuji s významnými českými i zahraničními firmami na podporování evropských i českých projektů v leteckém průmyslu, například Airbus Helicopters. Jsem rodilý Pražák, je mi 36 let. Nejsem členem KSČM, vnímám to tak, že pozice člena iniciativy Ne základnám lépe umožňuje tlačit na všechny politické strany napříč politickým spektrem a jít za svým záměrem. V dnešní době je velmi velká chuť »jít po hráči, místo po míči«, a kvůli tomu se řada věcí nedohodne.

Tomáš CINKA