Jedním z největších nebezpečí pro evropskou civilizaci je agresivní islámský fundamentalismus, neboť jeho hodnoty jsou prosazovány proti naší vůli i nejbrutálnějšími prostředky a jsou s těmi našimi neslučitelné.
Případ, který se odehrál na konci roku 2016 a loni se dostal před soud, v sobě obsahuje několik varování.
Za nejasných okolností došlo v nočních hodinách k napadení sestřičky z Bulovky mladým Afgáncem. Obviněný byl nejprve politiky i médii odsuzován v domnění, že se jedná o migranta. Když ovšem vyšlo najevo, že migrant není a jeho otec pracoval pro českou armádu v Afganistánu, mediální obraz se nečekaně změnil. Najednou byla z některých kruhů patrná snaha zdůrazňovat otcovo vojenské zásluhy, a samotný čin obviněného ustupuje do pozadí, či je dokonce relativizován. Je vůbec možné klesnout až sem? Vždyť přece pokud čin skutečně spáchal, na jeho zrůdnosti nemohou nic změnit sebevětší zásluhy jeho otce.
Militantní amerikanismus, v němž příslušník armády je polobůh stojící nad zákonem (chování amerických vojáků v Iráku, Guantánamo aj.), trumpismus, v němž „slavní a bohatí“ mohou víc než ostatní, a islamismus, který nadřazuje muže nad ženy a islamisty nad „nevěřící psy“, se nebezpečně propojují a hledají místo i u nás. A to bohužel i v nejohavnější podobě otevřeného sexismu zašlapávající lidskou důstojnost do nejhlubšího bahna kultem „silných mužů“. Deformovaná americká společnost se tradičně klaní před uniformou a mamonem bez ohledu na jejich účel a původ. Ale my jsme na americké dno přece (snad) ještě neklesli. Zcela na okraj pak nutno podotknout, že v Afganistánu čeští vojáci nehájili zájmy České republiky, ale zájmy NATO.
Snad jsme ještě nezapomněli, jak někdejší „unijně-svobodný“ministr Němec hypertrofovaným účelovým formalismem zajistil propuštění perverzního katarského prince, který u nás zneužíval mladistvé dívky. Jak je možné, že „stavovské“ rozdíly mezi právy „pánů a kmánů“ existují i ve 21. století v zemi, která si říká „demokratický právní stát“? I v „případu Bulovka“ přispěchal tehdejší ministr obrany (ještě během probíhajícího vyšetřování) s prohlášením, že „pokus o znásilnění ještě není znásilnění“. Jaksi však zapomněl dodat, že náš trestní zákoník trestá pokus podle stejných sazeb jako dokonaný trestný čin, a dle vyjádření nemocnice i napadené sestřičky k dokonání nedošlo pouze díky její aktivní obraně.
Přitom je to tak prosté: před zákonem jsou si všichni rovni. Je lhostejné, zda je obviněný migrant nebo arabský šejk, jakou má národnost, vyznání či kulturu. Chce-li cizinec z islámské theokracie žít na našem území, musí akceptovat, že u nás je ústavně zakotvená rovnost pohlaví a společenská morálka káže bezpodmínečnou úctu k ženám, jejich ochranu a absolutní nedotknutelnost. Nehodlá-li to akceptovat, pošleme jej tam, odkud přišel. A nemusí jít jen o migranty, aby poučení z Německa, Švédska či jiných zemí bylo pro nás dostačující.
