Sváteční okamžiky si představuji slavnostně, důstojně, s plnou vážností a hlavně mírumilovně. Samotný fakt, že Stepan Bandera a Roman Šuchevyč jsou pro některé občany Ukrajiny v současnosti velcí hrdinové, mě děsí. A ještě víc mě děsí, co nás může čekat, pokud budeme tolerovat jak doma, tak i u sousedních států překrucování historie a dělat ze zločinců a vrahů hrdiny a vlastence. Naopak bude občanská společnost zatracovat ty skutečné hrdiny, co pro naši budoucnost pokládali většinou své mladé životy.
Vzor Stepana Bandery pro dnešní mládež
Tryzny za »hrdinu« Stepana Banderu probíhaly letos od 14. do 15. října snad ve všech větších městech na Ukrajině. Je to jejich státní svátek nazývaný prozíravě »Den obránců«. Někde méně viditelné a někde opravdu hodně viditelně. V centru Kyjeva to byl podle mne opravdu velký a pro mne neuvěřitelný zážitek. Pochod nacionalistů s neonacisty byl tak masivní, že jsem tím byl opravdu zaskočen. A proč? Na Ukrajině nejsem poprvé a nějakou osobní zkušenost s těmito nacionalistickými a neonacistickými skupinami přece jenom mám, a to výhradně jen negativní. Udělejme si ale zkratkovitou rekapitulaci. Dne 22. ledna 2010 byl prezidentským výnosem Viktora Juščenka udělen Stepanu Banderovi, zakladateli Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinské povstalecké armády (UPA), titul hrdiny za »obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát«. Juščenko k tomu dodal, že na Ukrajině »čekaly mnoho let miliony Ukrajinců na tento okamžik«. Titul převzal z Juščenkových rukou Banderův vnuk Stepan. Jisté je, že ve skutečnosti Stepan Bandera vedl vrahy zejména z OUN, kteřímají na svědomí veliké množství zločinů, mezi nimi vyvraždění více než 100 000 Poláků, Čechů, Slováků a Židů zejména v západní Volyni. Zvěrsky byly usmrceny i tisíce Ukrajinců, kteří do OUN odmítli vstoupit nebo s ní jakkoli spolupracovat. Němci, kteří financovali a řídili tuto zločinnou organizaci OUN, ale dodávali OUN hlavně zbraně. Po napadení SSSR hitlerovskými vojsky Bandera 30. ledna 1941 vyhlásil samostatný ukrajinský stát. Němci byli tímto krokem tak zaskočeni, že Banderu zatkli. Uvězněn byl do nóbl cely v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po propuštění v roce 1943 byla založena Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), která podléhala OUN, a Bandera spolupracoval bezpochyby nadále s Třetí říší. Mimochodem po válce dožil v Mnichově, kde zemřel právě 15. října 1956 a byl zde i pochován.
Nenávist přetavená ve fanatismus a rusofobii
Jak se dá předělat z vlastenectví fanatická nenávist vůči jiným, dokonce třeba i k pokrevním bratrům? Není to až tak těžké. Začne se nenápadně u mladé generace, která zákonitě nemá dějinnou zkušenost. Zároveň se dezinterpretuje historie. To samo o sobě však nestačí. Musíte mít velký vliv na školský systém, zájmové a kulturní instituce, například muzea a jejich průvodce. Ale hlavně zásadní vliv na informační a mediální prostor. V kapitalistických systémech jsou silně podfinancované sféry kultury, vzdělávání, a hlavně sociální sféra. To umožňuje tyto sféry činit závislými na těch, co mají moc privátně ekonomickou. A tak se stane, že se sponzorsky dostanou nově interpretované knihy do škol. Tyto školy po nich velmi rády sáhnou a zároveň se tomu z vděčnosti přizpůsobí. Status učitelů v systému kapitalismu určuje, aby byli pouhými služebníky. Nabízí se mládeži vzdělání v různých typech táborů. Hlavně v duchu nacionalismu a dochází k vymývání mozků. Dá se jim polocivilní uniforma, nabídnete uplatnění ve společnosti a je to!
Nacionalismus jako nástroj pro agresi
Nacionalismus jako nástroj moci byl už dávno nejen popsán. V dějinách se nejkrutěji použil v podobě národního socialismu, jehož lídrem byl Adolf Hitler. Ten tento nástroj dokázal velmi snadno přetavit ve fašismus. Začíná to tím, že stát eliminuje policii a začne ji nahrazovat »pomalu«, nebo spíše opatrně právě jakýmisi skupinami domobrany, které se silně nacionalizují. Tato domobrana dostane nějakou sjednocující uniformu. Tyto skupiny fungují na vojenské bázi a hierarchii. Pak násilně zasahuje a bojovým způsobem útočí na různé skupiny obyvatelstva a odůvodňuje to někdy nedodržováním morálních společenských norem (například napadá herny, kde se provozuje hazard, jindy je to skupina takzvaných méněcenných ras, nebo ti, co údajně berou práci místním obyvatelům). Jakmile si společnost zvykne na tuto domobranu, začne ji považovat za svoji součást. Tyto národní gardy národní domobrany, či národní obránci, jsou pak společností legitimizováni. A většinou potom plní funkci nástroje k utlačování nějaké jiné skupiny za podpory státu. V tomto případě jsou tito nacionalisté používáni k utlačování ruské menšiny (na Ukrajině tvoří přibližně 40 % obyvatel, i když se najednou v různých zdrojích objevuje jen 17,5 %). Výsledkem těchto útoků má být vyprovokování obraného úderu. Aby mohly tyto domobrany legitimně zasáhnout s daleko větší silou za podpory vlády, s tím, jako že hájí vlastenecké zájmy státu. Málo kdo si však uvědomuje, že jestliže ten, kdo tyto procesy spustí, to dělá za účelem vyvolat mnohem větší konflikt, a to bez ohledu na lidské životy. Tato doba je tak velmi podobná situaci někdy v roce 1936.
Kam kráčí politika Ukrajinské vlády
Uvedu pár dalších souvislostí. Pokud se vytváří tento proces, nejdříve musí přijít krize. Krize především ekonomická a za ní následuje společensko-kulturní, kdy se v závěru začnou zadupávat opravdové morální hodnoty. Z toho vyplyne nespokojenost obyvatelstva, a k propagandě stačí jen určitá část, aby přijala společnost nacionalismus za svůj. To se podporuje propagandisticky a také tím, že se vyvěšují všude vlajky a propagují se národní barvy. K další fázi na Ukrajině posloužil krvavý Majdan (mimochodem dodnes nikdo nevyšetřil, kdo ve skutečnosti střílel a vraždil). Stejně je to s důkazy a vyšetřováním sestřeleného letadla Boeing 777, letu Malaysia Airlines 17 MH17. Co vlastně hrozí nám v Evropě, pokud by začal válečný konflikt? Přenese se logicky hlavně do zemí, kde má NATO své spojenecké základny. Ty se stanou terčem protiúderů. Abychom odvrátili toto riziko, nemůžeme tolerovat žádné nacionalistické a neofašistické nástupy s podporou ukrajinské vlády, kterou de facto řídí USA. Podívejte se na fotodokumentaci, kterou jsem přivezl, a posuďte sami. Protože naše sdělovací prostředky o tom prakticky vůbec neinformují. Asi mají důvod.
