Chtěl jste se zúčastnit pozorovatelské mise prvního kola prezidentských voleb na Ukrajině, co vás k tomu vedlo?
Začal bych od začátku. Na podzim minulého roku jsme se s kolegou rozhodli využít svých předešlých zkušeností z pozorování voleb do parlamentu Ukrajiny s podporou Evropského parlamentu a vypravit se pozorovat volby po čtyřech a půl letech znovu, tentokráte volby prezidenta. Tušili jsme, že hrozí nějaké napjaté situace při samotném procesu voleb a že stávající prezident bude chtít vyhrát stůj co stůj. A protože máme už zkušenost s konkrétními případy, dokázali bychom rychleji odhalit, kde je snaha ve vlastním volebním procesu volby ovlivňovat v něčí prospěch.
Znovu jsme tedy zažádali o zaregistrování Ústřední volební komisi Ukrajiny přes europoslance Jaromíra Kohlíčka, který je rovněž členem výboru v Evropském parlamentu pro záležitosti Ukrajiny. Tuto žádost o oficiální registraci pozorování voleb nám zamítli. Rozhodli jsme se tedy volby pozorovat neoficiálně a nezávisle. Byli jsme pověření redakcí Haló novin udělat reportáž s cílem zjistit nejen náladu voličů, ale vůbec celkově náladu občanů této země.
Jaké máte zkušenosti s Ukrajinou?
Jak jsem již zmínil, byli jsme na Ukrajině 63 dní jako oficiální pozorovatelé, s podporou EP, voleb do ukrajinského parlamentu. Od té doby jsem tam byl jako žurnalista ještě třikrát. Dělal jsem tam zejména reportáže o nacionalizaci společnosti a také o pochodech na počest Stepana Bandery jako současného rehabilitovaného zakladatele tolik obávané OUN, což je Organizace ukrajinských nacionalistů, a později i UPA (Ukrajinská povstalecká armáda).
Víte, já mám rád především obyčejné lidi z této země. A je mi proto hodně líto, že už od roku 2010 vychovávají mládež k úctě k těmto vrahům, kteří mají na svědomí nejen okolo 100 tisíc povražděných polských a ukrajinských občanů, ale také 423 volyňských Čechů, což se nás dotýká osobně, a proto nevěřím svým očím, když náš ministr Petříček řekne, že pocta Banderovi a banderovcům je pouze vnitřní záležitost Ukrajiny. Tak to tedy jednoznačně není. Naše zahraniční politika v těchto otázkách je doslova zoufalá a je proti historické pravdě i proti zájmům České republiky.
Na Ukrajině je nyní do nacionálního vlivu na společnost pozvolna zaséván neonacismus, rusofobie a šovinismus. K mému překvapení to lidé kupodivu velmi snadno přijímají. Například v muzeu druhé světové války u pomníku Mať Rodiny (Matky Vlasti) v Kyjevě je na tanky z druhé světové války vyvěšena současná žlutomodrá vlajka a po určitém čase se přebarvují rudé hvězdy na těchto vystavených druhoválečných legendárních zbraních. Až si tihle nacionalisti vítězství ve druhé světové válce vlastně přivlastňují.
Další aspekt je, že tento řízený proces nacionalizace ukrajinské společnosti s jádrem neonacismu vyústí ve vražednou a fanatickou nenávist vůči svému bratrskému národu, vůči Rusům.
Jaké byly vaše přípravy tentokrát, tedy na volby prezidenta země?
Taková mise představuje nejdřív náročnou přípravu spočívající v systematickém sběru informací, které je třeba ve finále před odletem neustále aktualizovat, organizační záležitosti, jako například letenky, transport na místě, ubytování v hotelích, vozidlo s řidičem na místě, průvodce a podobně. Především však je třeba sjednat až desítky schůzek s lidmi, u kterých předpokládáte, že budou mít relevantní informace. Kontaktování lidí ale probíhá i náhodně až na místě. Většinou oslovíte studenty nebo organizace, o kterých víte, že by vám mohli pomoci, či jdete přímo na místo. Jako například, když jsme navštívili Mečnikovu nemocnici v Dněpropetrovsku, kam se sváželi roztrhaní vojáci na JIP. Věřte, že je to silný zážitek a já celou dobu myslel na to, že mám o něco mladší syny doma a že bych nechtěl žádnou válku. Navíc o invalidní vojáky se nikdo nestará. Krom nějakého klubu veteránů, který však nepokryje existenční potřeby těchto invalidních vojáků.
Tentokrát jste ale na pozorovací misi voleb nebyli vpuštěni, dokonce jste byli vyhoštěni. Proč?
Tentokrát se počítalo i s touto variantou, protože celý týden před volbami jsme měli informace, že Ukrajina vrací některé novináře, aby nemohli psát o dění okolo voleb. A to z Německa, Británie, Francie, Španělska. Z Ruské federace údajně nevpustili nikoho. Z toho vyplývá jednoznačná cenzura nezávislých medií a nežádoucí přítomnost těchto nezávislých novinářů, jelikož nechtějí, aby mapovali například kupování hlasů.
Hlavní manipulace se ale dělají jinak. Jednak musí kandidát zaplatit kauci dva a půl milionů hřiven. Tím se eliminuje kandidát z lidu. Další věc je, že nebylo dovoleno kandidovat ani komunistům, ani žádné osobnosti z levice. No a úplně na konec – dostali jsme informaci, že na elektronický systém Ústřední volební komise, který má být absolutně nezávislý, je napojena speciální skupina IT odborníků, kteří mají za úkol vyhodnocovat sčítání a možná to ovlivnit tam, kde je to zapotřebí ve prospěch Petra Porošenka. Oficiální důvod, proč je tato skupina IT odborníků napojena proti zákonu na volební systém, je, že by ho mohli napadnout ruští hackeři. Co mám dál k tomu dodat?!
Jak proběhlo vlastní vyhoštění?
Haló noviny o tom podrobně psaly ve středu 3. dubna (odkaz). Takže jen v kostce. Při odbavování pasové kontroly na letišti v Oděse jsme byli zadrženi policií a pracovníky SBU, předvedeni k výslechu, kde nám následně sdělili, že jsme vyhoštěni z důvodu nedoložení účelu cesty. Ten jsme však doložili, uvedli jsme, že jedeme na reportáž a máme objednaný hotel a zaplacené zpáteční letenky, a hlavně, že takto jezdíme zcela běžně na území Ukrajiny a nikdy to nebyl důvod k vyhoštění. Musím jen dodat, že to na mne působilo jako plošné vyhošťování všech nezávislých pozorovatelů a novinářů.
Jaké z toho vyvozujete závěry?
Na Ukrajině je uplatňována cenzura všeho, co je nezávislé a není loajální se současnou vládní politikou, která je podle Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky nelegitimní a agresivně se brání veškeré kritice. Označuje tuto kritiku za proruskou, i když tomu tak není. Příkladem může být Ruslan Kocaba, který je jednoznačně proevropský, ale kritizuje současnou vládní politiku.
Mimo jiné Evropa slibuje hory-doly, přitom ekonomicky parazituje na Ukrajině. Skupuje za minimum aktiva, nemovitý majetek i firmy, ale také zneužívá špatných sociálních podmínek k tomu, aby měla efektivní a přitom co nejlevnější pracovní sílu pro svou ekonomiku. Mimochodem tímto poškozuje i Českou republiku snížením reálné mzdy pro naše občany.
Co byste dodal k prezidentským volbám v prvním kole?
Souhlasím s tím, co řekl Jaromír Kohlíček, tedy že lidé na Ukrajině jsou zklamáni politiky a volí člověka, o kterém si myslí, že je blíž lidem a že splní to, že bude jednat s Ruskou federací o míru.
K tomu jen dodám, že Volodymyr Zelenskyj je populista a je obyčejnou loutkou. Ukrajina ovšem potřebuje pravý opak. Potřebuje co nejschopnější politiky. Takové, kteří budou mít tu schopnost a podporu ihned zastavit válku, nastartovat ekonomiku a budou řešit sociální a pracovní problémy. Potřebuje takové politiky, kteří jí zabezpečí vlastní národní suverenitu. A nebudou se schovávat pod křídlo a zároveň smyčku USA.
Za další, vysoká volební účast svědčí také o tom, že se Ukrajinci chtějí sami podílet na zlepšení situace v zemi, ale se vší úctou k nim nevědí, jak na to. Nedokážou vidět svou situaci zvenčí a v souvislostech. Svědčí to o informační indoktrinaci a izolaci. Kdo se dívá na ukrajinskou televizi, tak ví, že je ryze prozápadní, silně populistická a nacionalistická, a to se odrazilo ve volbách.
Zbyšek KUPSKÝ
