Euro je dnes především nástrojem mocných zemí. Zásadně proto odmítáme přijmout euro, pokud nedojde k demokratizaci Evropské centrální banky a další debatě o tom, jak má měnová politika vypadat. Chceme položit důraz na hospodářskou soudržnost, vyrovnávání regionů a trvale udržitelný rozvoj. Do té doby je přijetí eura naprosto nemyslitelné. A to především s ohledem na vysoké riziko ztráty zbylé ekonomické a politické suverenity, která se nedá vyvážit nejistými výhodami pro byznys.
Zkušenost Řecka ukázala, jak může být euro použito k vydírání států, aby se podřídily pravicové neoliberální hospodářské politice. V roce 2015 v Řecku vyhrála levicová strana SYRIZA, která chtěla řešit problematiku zadlužení a chudoby programem státních investic a zdaněním církví a dalších privilegovaných. Ačkoli předkládala státům platících eurem svoje návrhy několik měsíců, byla vždy odmítnuta s tím, že jedinou možnou politikou je politika škrtů. Řecká vláda musela na jednu ze splátek použít finance, které stáhla od místních samospráv, protože Evropská centrální banka jí odmítla poslat další peníze. Za tohoto nátlaku bylo přijato tzv. třetí memorandum, ve kterém se řecká vláda zavázala mít přebytek státního rozpočtu. To znamená obrovské škrty ve všech státních výdajích včetně těch na penze, zdravotnictví, školství. Jiná hospodářská politika nebyla ze strany zemí platících eurem dovolena. Řecko musí udržovat přebytek státního rozpočtu do roku 2060 na 2 % hospodářského výkonu, což znamená další desítky let plných škrtů. Do takové měnové unie nechceme.