Dnes je bohužel zcela běžné, že v různých částech Evropy koupíte
potraviny pod stejným názvem a od stejných výrobců, ale chuťově
i kvalitativně zásadně odlišné. Stačí si vzpomenout na rybí prsty,
které měly o 14 % méně masa, než ty ze západu, nebo na prací prášek
Persil, který měl v německé verzi o 20 % více účinné prací
látky.
Obyvatelé příhraničních měst a obcí u nás z těchto důvodů raději
jezdí za nákupy do Německa nebo Rakouska, do vnitrozemí dovážejí
kvalitnější zboží speciální e-shopy. Tuto praxi dvojí kvality nejen
u potravin zásadně odmítáme a trváme na tom, že nechceme být
odbytištěm nekvalitních šuntů.
Dosud jsme podpořili návrh na zpřísnění kontroly složení a výrobního
postupu. Chceme dále prosazovat zpřísnění pokut za porušování tohoto
nařízení a dbát na stejný standard pro všechny občany EU. Budeme
podporovat výrazný rozvoj místní produkce a spotřeby, zejména u surovin,
kde jsme byli a máme předpoklad být soběstační, zejména v produkci
místního sezonního ovoce, zeleniny, ale také ve výrobě masa a dalších
potravin. Vyhrazujeme si právo na kontrolu kvality dováženého zboží.
Euro je dnes především nástrojem mocných zemí. Zásadně proto
odmítáme přijmout euro, pokud nedojde k demokratizaci Evropské centrální
banky a další debatě o tom, jak má měnová politika vypadat. Chceme
položit důraz na hospodářskou soudržnost, vyrovnávání regionů a trvale
udržitelný rozvoj. Do té doby je přijetí eura naprosto nemyslitelné. A to
především s ohledem na vysoké riziko ztráty zbylé ekonomické a
politické suverenity, která se nedá vyvážit nejistými výhodami pro
byznys.
Zkušenost Řecka ukázala, jak může být euro použito k vydírání
států, aby se podřídily pravicové neoliberální hospodářské politice.
V roce 2015 v Řecku vyhrála levicová strana SYRIZA, která chtěla řešit
problematiku zadlužení a chudoby programem státních investic a zdaněním
církví a dalších privilegovaných. Ačkoli předkládala státům
platících eurem svoje návrhy několik měsíců, byla vždy odmítnuta
s tím, že jedinou možnou politikou je politika škrtů. Řecká vláda
musela na jednu ze splátek použít finance, které stáhla od místních
samospráv, protože Evropská centrální banka jí odmítla poslat další
peníze. Za tohoto nátlaku bylo přijato tzv. třetí memorandum, ve kterém se
řecká vláda zavázala mít přebytek státního rozpočtu. To znamená
obrovské škrty ve všech státních výdajích včetně těch na penze,
zdravotnictví, školství. Jiná hospodářská politika nebyla ze strany zemí
platících eurem dovolena. Řecko musí udržovat přebytek státního
rozpočtu do roku 2060 na 2 % hospodářského výkonu, což znamená další
desítky let plných škrtů. Do takové měnové unie nechceme.
Požadujeme posílení pozice občana, odstranění demokratického deficitu
v orgánech EU a podporu prvků přímé demokracie. V současné době je
Evropský parlament bezzubý a nemůže účinně zasahovat do rozhodnutí
Evropské komise. Navrhujeme, aby mohl vetovat její směrnice, aby se stal
pojistkou proti zákulisnímu jednání Evropské rady, a aby jednání
Evropské rady byla veřejná a snadno a srozumitelně dostupná. Odmítáme
byrokratickou hatmatilku.
Podporujeme např. posílení pozice Evropské občanské iniciativy (ECI),
která umožňuje občanům vyzvat Evropskou komisi, aby vypracovala konkrétní
legislativní návrh na nějaké opatření, nebo od nějaké politiky
ustoupila.
ECI má ovšem zatím pouze konzultativní charakter, navíc ji může Evropská
komise zamítnout, jak se to stalo v případě evropské iniciativy ke
smlouvám TTIP a CETA. Chceme, aby po splnění kritérií reprezentativnosti
byla Komise povinna požadavky ECI předložit jakožto legislativní návrh
Evropskému parlamentu.
Daňové ráje jsou místa, kam si superboháči a nadnárodní korporace
umisťují svá sídla, aby nemuseli platit daně. Podle umírněných odhadů
Evropského parlamentu tím EU přichází o 1,7 bilionu korun ročně. Tyto
prostředky ale vznikají na území Evropy, kde společnosti podnikají a
vydělávají. Chceme zastavit toto pohrdání obyčejnými lidmi a vysávání
zemí. Navrhujeme systém černých listin pro společnosti, které neplatí
daně, veřejný registr vlastníků firem, povinnost hlásit zisk podle země,
ve které vznikl, povinnost danit v zemi vzniku zisku a také tresty pro banky
a instituce, které pomáhají svým klientům s tímto druhem nekalé
činnosti.
Zjistit přísná čísla je u daňových rájů velký problém. Základem
existence takových míst je netransparentnost, bankovní tajemství a špatná
ověřitelnost údajů. Velikost ročních úniků do daňových rájů, i při
umírněných odhadech, činí 1,7– 4,7 bilionu korun ročně. Z toho podle
studie Glopolis by na Českou republiku připadalo 21–57 miliard korun
ročně. Částky ale mohou být násobně vyšší. Za tyto prostředky by šlo
navýšit důchody seniorů o 8 700–23 700 korun ročně, nebo zvýšit
plat učitelů o 10 400–28 400 korun ročně.
Zásadně odmítáme militarizaci Evropy, harašení zbraněmi a zapojování
se do vojenských dobrodružství v rozporu s mezinárodním právem.
Odmítáme zřízení tzv. Evropského obranného fondu, který je jen krycím
názvem pro tunel, kterým potečou veřejné peníze evropským zbrojařům.
V období 2021–2027 má být jeho rozpočet více než 300 miliard korun. Je
tak jasné, že tyto prostředky budou chybět v civilních kapitolách
evropského rozpočtu. Místo vývoje nových zbraní se má EU soustředit na
mírovou, suverénní politiku všech azimutů a posilování hospodářské a
sociální soudržnosti.
Za částku 300 miliard korun by se dalo postavit přes 700 škol, téměř
čtyři desítky krajských nemocnic, nebo více jak šestsetpadesátkrát
navýšit prostředky fondu na rozvoj bydlení, který spravuje Ministerstvo pro
místní rozvoj.
Pracujeme poctivě, stále ještě platí „zlaté české ruce“, i když
posledních 30 let vlády likvidují, co se dá. Naše práce je silně
podhodnocena. Odměny za stejnou práci jsou až třikrát nižší než
v sousedním Německu. Přitom bez naší práce by řada zahraničních
společností nebohatla, tak jak bohatne. Špatná hospodářská politika
z nás udělala pouhou montovnu. Na úrodné černozemi rostou sklady, málo se
investuje do rozvoje technologií. Je nutné ukončit koloniální postavení
našich zaměstnanců. Za stejnou práci musí dostávat stejnou mzdu, protože
jedině sociálně soudržná Evropa může být skutečně demokratická. Plně
podporujeme nejvyšší evropské standardy ochrany pracujících.
V České republice je minimální mzda i přes drobný růst 13 350 Kč,
ale v Německu je to 39 900 Kč, v Holandsku dokonce 41 400 Kč.
U průměrné hrubé mzdy je poměr stejný. Přitom neplatí, že by Češi
pracovali méně. Naopak, jsme v práci o půl hodiny déle než pracující
v Německu a téměř o hodinu více než Holanďané. Chceme podporovat vznik
důstojných pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou a se zvláštním
důrazem na družstevní podnikání, inovace a moderní podniky s vysokou
mírou společenské prospěšnosti.
Mnozí představitelé České republiky odsouhlasí slepě vše, co
z Bruselu přijde. Potvrdilo se to už při vyjednávání vstupních podmínek
a výjimek, potvrzuje se to i dnes. Chceme, aby se Česká republika hlasitěji
zasadila o proměnu Evropské unie. Rozhodnutí a plány na to, jak dále
s EU, musí být předmětem veřejné debaty. Kroky orgánů EU mají být
jasně a srozumitelně prezentovány. V Evropské unii musí opět vládnout
lidová suverenita, ne moc technokratů a nikým nevolených expertů, kteří
řeší, jak moc zahnutý má být banán.
Stavíme se zásadě proti prohlubování integrace bez posilování
demokratických institucí. Chceme výrazné posílení pravomocí Evropského
parlamentu, aby se stal plnoprávným partnerem pro Evropskou radu. Navrhujeme
vyvolat jednání a celkové revizi všech smluv o Evropské unii tak, aby se
EU přiblížila občanům, přestala být nástrojem nadnárodních korporací
a plnila svou mírovou roli.
Odmítáme jakékoli cenzurní zásahy do svobodného přístupu
k informacím. Nechceme ani evropský dohledový úřad, který by nám
říkal, co jsou správné a co špatné názory, ani privatizaci přístupu
k informacím. Proto podporujeme tzv. síťovou neutralitu. Podporujeme také
projekty mediálního a digitálního vzdělávání, aby svět internetu a
sociálních sítí byl srozumitelný všem. Lidé musí vědět, jaká data,
komu a za jakých podmínek poskytují, a že mají právo to nedělat.
V roce 2017 skončila ve většině států USA síťová neutralita a
poskytovatelé připojení tak mohou určovat, jaký obsah se vám objeví ve
vyhledávání výše než jiný, a který zůstane až úplně vzadu. Tuto
„službu“ si nechají dobře zaplatit od společností, které chtějí být
vidět – a čím více chcete být vidět, tím více musíte platit. To je
zásadní omezení přístupu k informacím, protože se tak uživatelům
nabízí obsah, který někdo chce, aby byl vidět. I relevantní zdroje,
které za sebou nebudou mít dost prostředků, se tak dostanou do pozadí.
V EU zatím nic takového naplatí, ale Evropská rada posiluje rozpočet na
komunikaci Evropské služby pro vnější činnost na boj s tzv. fake news.
Chceme se zasadit o větší transparentnost ověřování faktů a zároveň
soustředit peníze na vzdělávání a osvětu, aby lidé byli sami schopni
posoudit správnost předkládaných informací. Chceme také svobodné
šíření a přístup k informacím pro akademickou i novinářskou obec, a
cenovou dostupnost pro všechny. Drahý internet je také formou cenzury.
Podporujeme právo lidí na dostupný vysokorychlostní internet.
